Penzijní připojištění

• Jsou to individuální účty s přesně definovaným příspěvkem spravované soukromými akciovými společnostmi – penzijními fondy – zakládanými na základě zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem.

• V současné době se jedná o ryze soukromé připojištění občanů, kteří přispívají na svůj osobní účet a podle výše jejich příspěvku přispívá ze státního rozpočtu i stát. Účast v systému je založena na občanském principu, odvíjí se od dobrovolného rozhodnutí jednotlivce a konkurenčních nabídek penzijních fondů.

• Na individuální účet účastníka penzijního připojištění může přispívat i zaměstnavatel. Příspěvek do 3 % z hrubé mzdy zaměstnance je pro zaměstnavatele daňově uznatelný náklad, do 5 % se dále nejedná o zdanitelný příjem zaměstnance.

• Příspěvky účastníka penzijního připojištění nad 6 000 Kč ročně, maximálně však 12 000 Kč je možné uvést do ročního vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti jako odečitatelnou položku od základu daně.

• Základní dokumenty pro penzijní fondy jsou Penzijní plán a Statut. Penzijní plán podrobně rozvádí, co není upraveno zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, nebo co je tímto zákonem upraveno pouze okrajově.

• Výše penze je závislá především na výši a okamžiku zaplacených příspěvků, dále pak na výši zhodnocení příspěvků prostřednictvím investováním penzijního fondu a na výši státního příspěvku. V současné době je vyplácená výše penze závislá i na struktuře a výši nákladů penzijního fondu.

• Účastník může platit příspěvky na penzijní připojištění pouze u jednoho fondu.

• Za účastníka může s jeho souhlasem platit příspěvek na penzijní připojištění nebo jeho část zaměstnavatel.


Zaměstnanecké penzijní fondy

• Základním rysem II. pilíře důchodového zabezpečení v tomto pojetí je významné a trvalé zapojení zaměstnavatelů. Účty důchodového zabezpečení v druhém pilíři by byly individuální. Příspěvky by byly placeny měsíčně v rámci odvodů daní při měsíčních výplatách mezd. Prostředky pak čerpány měsíčně podle pojistně-matematických metod a plánů. V případě zůstatku na účtu po úmrtí účastníka by se po stanovenou dobu měsíčně vyplácely prostředky pozůstalé osobě (určené účastníkem nebo dědickým řízením) ve výši zaručující vypořádání závazku vyplývajícího ze spravování svěřených prostředků.

• Účastníky II. pilíře důchodového zabezpečení budou firmy, stát a jednotlivci v trvalém pracovním poměru (popř. živnostníci nebo OSVČ). Na individuální účty by pak přispívali jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé a to v míře, podle svého rozhodnutí, nejméně však zákonem dané minimum vyjádřené v procentech v určeném podílu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (jak je tomu dnes u pojistného na sociální a zdravotní pojištění). OSVČ, popř. živnostníci, by stejně jako je tomu dnes, celou částku nesli sami.

1. stát,
2. zaměstnanec,
3. zaměstnavatel,
4. instituce s licencí pro správu individuálních účtů.


Subjekty zapojené do systému důchodového zabezpečení jsou stát, jednotlivci, zaměstnavatelé – podnikatelské subjekty a instituce spravující vkládané prostředky.

Požadovaným vstupem mohou být především zkušenosti z hospodářsky méně či více vyspělých ekonomik, které touto reformou systému důchodového zabezpečení již prošly a nebo právě procházejí a především pak poučení se z chyb a mylných předpokladů, které byly odhaleny v základech jednotlivých reforem.

Základními tezemi takovéto reformy důchodového systému by tedy měly být následující zásady (v podstatě vycházející i z doporučení komise Evropské unie):
• financovatelnost,
• spravedlnost,
• dlouhodobost,
• bezpečnost.

Zaměstnanecké fondy a jejich dopady či motivace související s reformou
důchodového systému

Ekonomické dopady pro stát:
1. Potenciálně nižší příjmy pro státní rozpočet.
2. Zvýšená nutnost důsledné kontroly hospodaření jednotlivých subjektů na trhu.
3. Politika stimulující podnikání z titulu nižšího daňového zatížení.
4. Motivace jedinců hledání si práce – přirozená a trhem řízená regulace míry nezaměstnanosti.
5. Shromažďování velkého množství úspor na dlouhou dobu a tím také dlouhodobých investic potřebných pro růst ekonomiky jako celku.
6. Kontrola související se správou individuálních účtů přinese důslednější kontrolu samotného podnikání.
7. Možnost snížení úřednického aparátu potřebného pro zabezpečení správy penzí.
8. Nižší náklady na administrativu spojenou s dnešním systémem vyplácení penzí.

Ekonomické dopady pro zaměstnavatele:
1. V případě vedení si individuálních účtů vyšší administrativní náklady (účetnictví, najmutí specialistů apod.).
2. Nižší daňové zatížení.
3. Nutnost motivovat zaměstnance v mimo mzdových složkách odměňování.
4. V případě svěření správy provize od správců.
5. Instituce s licencí pro správu individuálních účtů
6. Zvýšení možnosti investic.
7. Snížení některých nákladů – výnosy z rozsahu.

Ekonomické dopady pro zaměstnance:
1. Spolehnutí se na stát v případě ztráty zaměstnání nebo nemožnosti pracovat.
2. Nemožnost přístupu k „uloženým“ prostředkům na individuálním účtu.
3. Snížení daňového zatížení.
4. Možnost úpravy daňového zatížení.
5. Motivace k práci.
6. Vysoká pravděpodobnost zajištěné penze v post produktivním věku.